MENU:

Banner iZUŠ

HTML příručka

Brožura - 120 let - Výročí založení školy




Historie školy

Dochované zprávy dokumentují, že v 17. století působilo v Bečově nad Teplou početné hudební bratrstvo. Sdružení hudebníků mělo název Collegium Musicum a později v roce 1783 čítalo již 823 členů.

Důležitým datem byl rok 1806, kdy se stal v Bečově nad Teplou učitelem a ředitelem kůru Karl Veit. Jeho příchodem začíná nové období bečovských hudebních dějin. Je zakladatelem klasické hudby a jejího velkého věhlasu v celé Evropě a ostatních světadílech. Byl výborným učitelem hudby. Mezi jeho nejlepší žáky patřil Josef Labitzký (1802 - 1881), který proslavil bečovské hudebníky v mnoha zemích a od roku 1835 převzal vedení orchestru v Karlových Varech. Byl nejen vynikajicím houslistou a dirigentem, ale i velmi plodným skladatelem.

Další významný hudebník a učitel Alois Koppmann soustředil žáky i dospělejší mládež a v roce 1868 vytvořil žákovský orchestr, který měl asi 50 členů. Tento orchestr se brzy těšil velké oblibě.

Hudba zapouštěla v Bečově nad Teplou stále hlubší kořeny mezi nejširšími vrstvami obyvatel. A tak již 16. března 1887 zde byla otevřena veřejná hudební škola s vyučovacím jazykem německým, která se pak rychle vyvinula v typ školy obdobné konzervatoři. Významnou měrou se o to zasloužili poslanec říšské rady Dr. Anton Stöhr (jednatel v této záležitosti s ministry ve Vídni) a inspektor Ministerstva kultury a profesor pražské konzervatoře Josef Lugert. Přicházeli žáci z celé naší vlasti i ostatních částí Rakouska-Uherska, kteří později jako profesionální hudebníci, dirigenti a pedagogové působili po celé Evropě.

Vlastní stánek hudby, krásnou školní budovu s koncertním sálem, si Bečovští vybudovali v roce 1900. První školní rok se zde datuje léty 1901 - 1902. V roce 1913 byly ve škole instalovány dvoumanuálové koncertní varhany. Tím byl položen základ ke vzniku samostatného varhanního oddělení. Největšího rozmachu dosáhla škola v letech před 1. světovou válkou, a pak v letech 1929 - 1945 pod vedením ředitele Josefa Nürnbergera. V roce 1945 měla hudební škola 206 žáků.

Po skončení 2. světové války, odsunu německého obyvatelstva a novém osídlení kraje, započala v jejím životě zcela nová kapitola. V chaotických poválečných poměrech se potýkala s nedostatkem žáků a kvalifikovaných učitelů a vlastní budova sloužila i více účelům. Přesto se výuka hudby postupně zkvalitňovala a v průběhu padesátých let zaznamenala další velmi dobré výsledky. Rozhodujícím podílem se tehdy zasloužil o celkový rozvoj bývalý žák školy a posléze ředitel Adolf Opl.

V roce 1995 byla v hudební škole zahájena výuka výtvarného oboru (kresba, malba, grafika, modelování, výroba a zpracování keramiky a dekorace). Od roku 2002 nese škola název Základní umělecká škola Josefa Labitzkého.

Novodobá historie se píše od 1. září 2009, kdy konkurz na místo ředitele vykonal Mgr. Petr Pitra, dlouholetý člen Karlovarského symfonického orchestru - Koncertní mistr skupiny violoncell - a později školní inspektor České republiky pro umělecké vzdělávání.